Porod doma není žádná řezničina! ☼
Takže jsem uklidili obývák a manžel tam se mnou celou dobu byl a držel mě za ruku a hladil mě a pusinkoval a porodní asistentka tam byla a byla hrozně klidná, věnovala se mi, držela mě za ruku, hladila mě a už předem věděla, že budu přenášet a to vůbec můj doktor nepoznal! Takže jsme věděli, že děcko přijde na svět až po dva týdny později než mi dali termín porodu. Sice jsem chodila na vyšetření k doktorovi, ale nikdy mi nic nevysvětlil a nikdo se mě na nic neptal a normálně mi vnucoval císařský řez, že prej to dítě je moc velký. Jenže já ho nechtěla.
To je moje právo, rodit, kde chci já a já chtěla rodit doma. A moje porodní asistentka byla moc hodná a milá a starala se o mě jezdila mi po břichu monitorem. Normálně mi praskla voda a čekali jsme na stahy. Neměla jsem žádnej strach, nic mě nebolelo, dítě přišlo až když bylo připravený. Celej den u mě seděla a my jsme pak lehce vytlačili kluka a jako buka a hned jsme ho dali na prsa a vůbec to bylo takový romantický. Žádný studený sterilní prostředí. Příště už rodit budu jenom doma. Je to pohodlnější, nemusím se nikde registrovat v porodce, nemusím být dlouho někde v cizím prostředí, můžu bejt rovnou doma na svý posteli s mojím mazlíčkem, hezky nám tam voněly vonný svíčky a byla to pohoda.
A nemusím být na pokoji s nikým, takto jsem mohla mít u sebe jenom manžela, který tam samozřejmě celou dobu byl a asistoval mi a vůbec nemusil nikde nic připlácet. Prostě pohodka. V nemocnici to jsou jenom samý drogy, stříkačky, hadičky a ohřívadla a cizí lidi, který vám vosahávaj miminko a takhle to bylo doma, jenom já jsem byla s miminkem a jenom já ho držela a žádný odnášení miminka. A víte, kolik je v nemocnici bacilů a kolik dětí se tam nějak poškodí při porodu? Ne. Jedině doma. Když rodit, tak přirozeně. A přirozeně znamená doma.
_________________________________________________________________________
Rodila jsem v porodnici. Musela jsem se zaregistrovat. Že já husa tam lezla. Děsně studený, neosobní, když jsem přijela, ztratila jsem normálně kontrakce a pořád ke mě chodily nějací cizí lidé a sahali na mě. Trvalo to dlouho a tak mí píchli oxytocin. Chtěla jsem rodit na bobku nebo ve stoje a nejak želva na zádech, ale nikdo mě neposlouchal.
Celý to bylo děsně dlouhý a bylo to utrpení. Bolelo to. Doktor nebyl příjemný a pak někam zmizel a rodila jenom porodní asistentka. Pak mi dítě vzali a dali ho ohřát a já ho viděla až mnohem později. Celejch pět dní jsem musela bejt na pokoji s nějakejma uřvanejma ženskejma. Už nikdy víc. Vůbec se mě na nic neptali, dítě vyndali hrozně rychle, přitom to moc nešlo a nařízli me a doteď mě ta jizva bolí. Prostě řezničina. V zahraničí je všechno jinak, proč jenom u nás jsou takový hovada? Byla jsem ráda, když jsem konečně vypadla z porodnice a byla doma. Ani jsem nemohla kojit, protože z těch všech šoků se mi nespustilo mlíko. Je to jejich vina!
_____________________________________________________________________________
Rodila jsem v porodnici, kterou jsem si sice nevybrala, ale protože porod přišel trošku dřív než byl plánován, nebylo mi doporučeno cestovat 60 km mimo naše město. Sestřičky mě uklidňovaly, že to dobře dopadne, ať se nebojím. Trvalo to dost dlouho, než jsem se pořádně otevřela, doktor se mě ptal, jestli to chci urychlit, ale já jsem se rozhodla, že počkám. Sice jsem myslela, že budu rodit do vody, ale nakonec z toho sešlo, ale doktor byl moc milý. Když jsem tlačila, moc to nešlo. Snažila jsem se, ale byla jsem tak vyčerpaná. Zeptal se mě teda, jestli nechci trošku naříznout.
Souhlasila jsem hned. Miminko přišlo brzy poté. Dala jsem si ho na prs, chvíli žužlalo a pak ho vzala sestřička, umyli ho, ohřáli, zabalili a po čase mi ho dali zpátky, začala jsem kojit a nějak jsem se rozkojila, než jsem odcházela, měla jsem dost mléka na to, abych se podělila i s ostatníma. Paní na pokoji byly srandovní, měly různý historky, hlavně děsivý, ale i dobrý, vše možný o porodech. Aspoň ten čas ubíhal, zdálo se mi, že jsem v porodnici děsně dlouho. Malej byl spokojenej a manžel, kterej u porodu se mnou byl, i když na chvilku odešel - trošku nám vyměkl během hlavního představení - byl celej fuč z toho, jak malej přišel na svět. Brzy jsem se zahojila, díky kojení jsem na 6 týdenní prohlídce byla zpět ve formě a všichni jsme byli v pohodě. Sice děsně unavení, ale šťastní. Doma bych nerodila ani omylem. Jasně, kdyby to byl překotnej porod, tak člověk na výběr nemá, ale přece jenom, nejsme v době našich bábinek, kdy děti a ženy umíraly běžně při porodu a kdy se rodilo jen tak. Nejsme už stejný lidi. Jasně i v porodnici se může něco stát. Jenže aspoň je tam člověk u zdroje.
Taky bych se bála být daleko od nemocnice, i kdyby to bylo jenom pár minut sanitkou, stejně. Když se něco podělá, tak každá minuta je drahá. Jde o čas. Rodit jen s porodní bábou je pitomost. Nemá vybavení, nemůže udělat císaře, nemůže pořádně nic monitorovat, i u supr zdravý ženský je riziko, že se něco na poslední chvíli zvrtne. Na takovejch věcech jako urychlení porodu nebo naříznutí nebo mít soukromý pokoj, to se dá dneska domluvit. Dneska jsou všude možně informace, kdyby si ty domarodky našly víc informací a nevěřily pofidérních filmům ze zahraničí o porodech doma, tak by čuměly. Riskovat jenom proto, že nechci být v nemocnici, je blbost. Dnešní žneský nemají tu kondičku, výdrž jako dřív, kolikrát nemaj správnou životosprávu, jsou nadopovaný hormonama, ale trošku oxytocinu jim hrozně vadí. Prostě babizny vymešlej, nevěděj už roupama coby a pak si připadaj zajímavý, když vykládaj jak rodily doma. U těch, kde se porod doma podělá, u těch se ale žádnejch oslavnejch příběhů nedočkáte.
Milada Součková
Žádní učitelé a žádné domácí úkoly: hlavně nestresovat dětičky!
Svobodné školy, žádní učitelé, žádné domácí úkoly, hodně práv a málo povinností, hodně hraní si a žádné školní osnovy, hodně řečí o svobodě a demokracii a hipísovský míreček.. . poslali byste dítě do takové školy? Já ne a většina lidí také ne.
Milada Součková
Střídáš, střídám, střídáme: ano nebo ne?
O střídavé péči se teď hodně píše, mluví a lže. Překrucuje. Paní Valíková nedávno vydala článek, nad kterým se musí každý rozumný rodič zamyslet a ptát se, Šalamoun nebo střídavka?
Milada Součková
Chcete si vydělat? Staňte se pěstounem!
Tak to už dávno chodí v cizině a naše krásná země k tomu pomalu směřuje. Pěstounů je málo a nároky se budou snižovat. Vezmete si nějaký děcko, dostanete zaplaceno a nemusíte se žinýrovat. Aneb dětský domov nemusí být nutně největší zlo...
Milada Součková
Když vaří žencká aneb jak se vařej knedlíci
Knedle, knedlíky, knedlíci...to přece zvládne každej trouba, ale je to fakt pravda? Když knedlíky, tak pořádně. Pojďme si teda uvařit pořádný knedlík. Vydejte se se mnou do mojí kuchyně na kus knedle.
Milada Součková
Letní striptýz na blogu Idnes
V létě to začalo, v létě se vše zhoršilo, v létě asi vše skončilo...Minulé léto začala blogovat. Připadala si osamělá, bylo jí smutno, chtěla trošku lidského tepla. Manžel byl chladný. Blogoval i on, oba se chtěli vypsat z toho, jak jim je, místo mluvení spolu psali cizím. S manželem to už nějakou dobu neklapalo, nic nešlo podle jejich plánů. Nečekaně zůstali v cizině déle než měli, nečekaně se jejich láska změnila v mám tě plný zuby. Bylo jí mizerně, otevřela srdce neznámým lidem a našla nové známé, ale ti jí pomoci nemohli, aspoň ne tak, jak by to skutečně potřebovala. Bylo to dlouhé, teplé léto, ale ji slunce nehřálo.
Milada Součková
Na Idnes se práská, maže, bonzuje, nespravedlivě maže, ověřuje, fuj
Zhruba před dvěma měsíci jsem napsala pár slov k nově připravovaným pravidlům ohledně diskutování s reálnými jmény. Teď jsou nová pravidla v praxi a blogeři mají možnosti moderovat diskuze pod svými články, můžou mazat. Pozor, komentáře smazané blogerem se nepočítají jako prohřešky čili komentáře smazané redakcí. Opět nabízím pár názorů na to, jak to různí lidé různě vnímají. Jak to vnímám já, se dozvíte též.
Milada Součková
Byla jsem nevěrná, zaslouží si nevěru..má mladou babu a zahejbá mu
Zahejbá, paroháč, pátý kolo u vozu věděl jako poslední, že se mu ta jeho ku.ví...Nevěra je věrná lidem, je tak snadné si začít aférku, nechat se unést a začít si. Být nevěrná je tak snadné, spousta lidí podvádí, spousta lidí je podvedena. Někdy si říkáte, že si dotyčný-dotyčná o nevěru říkají, ale zaslouží si někdo nevěru? Koledoval si někdo o to? Následující příběhy se jsou jen pár střípků z mozaiky, která je v životě nás všech. Copak se najde mezi námi někdo, kdo zná jen věrné lidi? :)
Milada Součková
Pár názorů do pranice - neanonymní štvanice
Já vím, já vím. Na toto téma napsalo článek už hodně lidí. Hodně lidí si ohřálo polívčičku. Ale já taky potřebuji jíst, tak si ohřeju též, ju? Sestavila jsem svůj vlastní průzkum a dávám "do frcu" pár názorů na nově připravované změny. Uvítám vaše názory a vaše přezdívky.
Milada Součková
Nasekal mi na zadek, já tam měla padesát odstínů šedé a orgasmus
Prachy, sex, miliardář, chudá panna a sado maso. Padesát odstínů šedé vychází v češtině. Nejsem literární kritik, ale jsem vášnivá čtenářka. Před pár měsíci se mi do rukou dostala tato kniha. Působí všelijak, jen ne eroticky. Na přečtení v originále nemusíte vládnout anglickým jazykem dobře, autorka má totiž omezenou slovní zásobu, i když je Angličanka. Angličanka s omezenou slovní zásobou a ještě omezenější fantazií. Jakési Stmívání sadomaso.... dotazy v Bravu a Večery pod lampou.
Milada Součková
Antikoška za totáče
V mém minulém článku a na něm navazující diskuzi se dostalo na téma Antikoncepce. V příběhu jedné z žen zaznělo, že za totality nebyla antikoncepce až tak dostupná. Někteří ten pocit nemají. Jak se vlastně věci měly? Zobaly dámy pilulky jako dnes?
Milada Součková
Byla jsem na potratu, udělali mi vejškrab ...
Téma potrat je stále živé. Někteří volají po úplném zákazu, jiní by uvítali interrupční komise jako za komunistů a další by rádi viděli svobodu a možnost volby pro ženy. Někteří argumentují tím, že potrat je vražda, další křičí, že je nutné zakázat vliv církve na státní věci. Kde je ideál, je li vůbec? A proč ženy chodí na potrat? Pár příběhů z let současných i minulých...
Milada Součková
Ožení se, až když...? Ne, svatbu né
Už jsme spolu pět let. Potkali jsme se zcela náhodou, v době, kdy jsem lásku rozhodně nehledala. On lásku nehledal, hledal něco jiného - práci. A tak jsme se střetli, chodili spolu a před dvěma lety udělali rozhodnutí, že bychom začali spolu bydlet. A tak spolu bydlíme... vše nám jde, máme dobrý vztah, máme se rádi, oba jsme už pevně na vlastních nohou, máme něco našetřeno, je nám fajn, nasmějeme se spolu, umíme si povídat a na ulici se stále držíme za ruce a v posteli je to taky fajn...jenže někam by se to možná mělo posunout. A tak jsem se zeptala. „Možná bysme měli uvažovat o svatbě.“ On tak stojí v koupelně a zírá na mne jako bych mu oznámila, že jsem spala s jeho nejlepším kamarádem a budu mít mimino, které si rozhodně chci nechat a on by se měl vystěhovat z bytu...
Milada Součková
Pan Cihlář: žena, která ničí děti
Reakce na diskusi pod článkem minulým. Mnoho reakcí, mnoho názorů. V minulém blogu jsem uvedla, že malé dítě patří k mámě. Jsem tedy žena, která ničí děti. To dává smysl. Nebo ne?
Milada Součková
Spokojená máma a nespokojený pan Cihlář?
V nedávné době se objevily na stránkách blogu Idnes různé články o spokojenosti dětí, matek a potřebě mámy jako takové. Jeden o rovnici spokojená máma a spokojeném dítěti, druhý o nerovnici. První hovoří jasně. Když je máma spokojená, je spokojené i dítě. Tedy zdálo by se to jednoduché, ale je to jednoduché?
Milada Součková
Měla jsem krásné komunistické dětství
Bylo to fajn. Sice když se dívám zpět, říkám si, jak jsme vlastně mohli přežít? Byl komunismus, naši rodiče věčně v práci, starali jsme se o sebe často sami, flákali jsme se venku bez dozoru, sami jsme chodili do školy, někdo sám jezdil autobusem do školy x kilometrů, domů jsme chodili sami, nikdo nás nehlídal. Rodiče byli v práci. A my nevnímali nějaký komunismus.
Milada Součková
Táto, pořádně ho zmlať, pět let už mu dávno bylo! ☝
Otec mě mlátil pořád. Přinesl jsem domů trojku z matyky, sundal řemen a bylo to. Hráli jsme s klukama fotbal a rozmlátili sousedům okno, prásk, řemen, prásk. Matka přihlížela, ale nikdy me nebila. Vždy jen řekla, počkej, až přijde táta domů, ten ti to vyjasní!
Milada Součková
Bude růže pod jiným jménem vonět pořád všem stejně? Kryšpíne?✿
V posledních letech se začaly dětem dávat různá cizí a netradiční jména. Jasně, chápu, nechcete, aby dítě chodilo do třídy s dalšími pěti Martiny, ale neříká se všeho s mírou? Nás doma učili, že jméno by mělo něco znamenat a že je třeba dobrá kombinace krátké jméno dlouhé příjmení a naopak. Čili Eva Kratochvílová nebo Miroslava Krátká. Zatímco někteří rodiče se vrhli na jména anglická (Kevin, Jessica, Emily), jiní sahají do soudku starého dobrého českého. Co je horší, je to vůbec horší a bude růže pod jiným jménem vonět stejně? Růže, dokážete si ji představit pod jiným jménem? Co kdyby se jmenovala pelyněk? Bude pořád tak voňavá?✿
Milada Součková
První článek, tedy druhý, ale ... něco úvodem
Vím, že blogerů je zde plno, ale snad vás zaujme blog právě můj. Můj první pokus už vyšel tady http://pokus.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=242704&bk=96943. Baví mě psát a číst. Někdy mě baví víc psát, někdy číst. Taky mě baví pozorovat to hemžení v našem světě, vztahy mezi mužem a ženou. O nich bych chtěla psát. Částečně z mého života, částečně z mých zkušeností a sem tam nějakou povídku.
Milada Součková
Budu mít dítě. Cože, co? Jak se to stalo?
Jana nevěřila vlastním očím. Nebo spíš vlastním uším. Už pár dní chodil jako tělo bez duše, ale déle už nemohla čekat. Musela mu to říct. - Honzo, já jsem těhotná. Už tři měsíce. - Bože, co? Co? Jak se to stalo?