Spokojená máma a nespokojený pan Cihlář?

  V nedávné době se objevily na stránkách blogu Idnes různé články o spokojenosti dětí, matek a potřebě mámy jako takové. Jeden o rovnici spokojená máma a spokojeném dítěti, druhý o nerovnici.  První hovoří jasně. Když je máma spokojená, je spokojené i dítě. Tedy zdálo by se to jednoduché, ale je to jednoduché?

Spokojená máma se rovná spokojené dítě. Když je máma plná energie a necítí se mizerně, je tedy spokojená. A každý si občas potřebuje odpočnout, ať už se dělá cokoliv. Tedy ve smyslu, že když máma občas odpočine od dítěte a vydechne, může se pak znovu s vervou vrhnout na výchovu a starání se. Článku se nedá nic moc vytknout, paní má pravdu a sama poznala, že až když už možnost hlídání nemá, že je občas potřeba vypnout.
 Jen hnidopiši můžou říct, že není správné, že paní má partnera v cizině, který se aktivně nepodílí na každodenním životu jeho holčičky. Další se může ptát, proč nejsou svoji, proč je to "jenom" přítel. To nechme koňovi.
Starat se o malé dítě opravdu poctivě není žádná sranda. Ať už žena kojí nebo ne, je to náročné, časově, mentálně i fyzicky. Někteří se usmívají při větách jako Nemůžu se ani v klidu vyčůrat, ale kdo zažil ví, o co jde.
Když nejsou babičky a tetičky, kamarádky,  přítel v práci,není to snadné dělat vše 24h denně sama. Člověk často zjistí až později, že měl využít to či ono, když to bylo. A odpočinout si na chvíli potřebuje každý. A máma může být spokojená, i když je přítel v cizině, protože ne vždy jde všecko ideálně a pokud je spokojená ona, přenáší pohodu na dítě.
 
 
 
Druhý článek mluví o rovnici nerovnici.
Pan Cihlář rozebírá tu rovnici, kterou nastavila paní Chvílová a říká, že "Snaha o spokojené dítě může vést k jeho rozmazlování. Spokojenost dítěte není důkazem jeho zdravého vývoje, pouze jedním z předpokladů."
 
Může, ale nemusí. Hnidopišit se dá u všeho, ale proč to dělat?
"Spokojený a odpočatý rodič poskytne dítěti lepší péči. Snad toto je původní myšlenka paní Chvílové." Ano, je a u toho bychom měli zůstat. Ta věta není nebezpečná, pokud má matka na mysli zájem dítěte a pokud tráví s dítětem adekvátní čas. Otec je samozřejmě důležitý, ale u malých dětí je hlavní máma, a  u nás je to nastavené tak, že máma s dítětem tráví první roky jeho života víc než táta, a to se podobá tradiční roli mužů a žen. Muž lovil a byl venku, žena byla s dítětem. Později, až je dítě starší, potřebuje otce, zvláště je li to syn, malý lovec.
Reakce pana Cihláře mi připadá jako reakce na jiný článek, sklouzává z tématu od obyčejného článku o občasném si odpočinku k chybějícím otcům a otcovské organizace či sociální péče. Ano, táta by měl pomáhat, ale to celé neznamená, že se ta rovnice nerovná a že když je spokojené dítě, je spokojená i matka. Milující matka je totiž spokojená, když je její drobeček spokojený.
 
Ještě podivnější je další článek pana Cihláře, který
 říká, že dítě nemá být u matky za každou cenu.
"Myslím, že v naší pokřivené době, kdy chce (nebo musí) každá žena pracovat a uživit se, je stále těžší být ideální matkou a kromě pracovních povinností stíhat dobře i mateřské. Mnoho žen si také pořizuje děti v pozdější době, kdy už jsou zvyklé na určitý standard a některé očekávají, že jim muž tento standard jedním platem udrží."
 
 
 
Je dnešní doba pokřivená? V dnešní době u nás v Česku to funguje tak, že žena musí pracovat, o chce nechce ani tak nejde, jako spíš o ten mus. Ideální matkou je těžké být kdykoliv, ideály jsou těžké honit, a u nás v Česku není třeba honit pracovní povinnosti a stíhání mateřské. Mateřská je doba, kdy je žena s dítětem a je to doba krásná, pokud si ji umíte užít. Pořizování dětí v pozdějším věku souvisí často s nerozhodností, není partner nebo je důležitá kariéra a většina žen ví, že na mateřské je to trošku jinak a strašně záleží na situaci obou partnerů. Není automaticky dáno, že starší žena, která má dítě, hned čeká, že jí muž zajistí nějaký standard. Věk se nerovná očekávání. Někdy ženy děti mít nemohou, někdy nechtějí a někdy je to neplánované. Většina lidí u nás není vůbec bohatá, většina lidí je ráda, že zvládne  vše tak akorát.
 
 
"Znám například dost případů, kdy se matky domáhají vysokého výživného u dobře zajištěných mužů až v okamžiku, kdy se jejich vztah rozpadá a muž zastaví penězovody."
 
Je běžné, že víc vydělávají muž platí vyšší výživné. Je jedno, jestli žena pracuje nebo ne, jde o děti a ty jsou zvyklé na určité věci, proč by je neměly mít, vysoké výživné se nepožaduje jen tak, ano, jsou ženy, které chtějí zaplatit jejich životní styl, ale to nejsou všechny.  Dobrá máma má jistě na děti čas, ale o školce můžeme debatovat. Pokud už žena musí jít zpět do práce, musí. Ve většině domácností musí, pokud tedy nečekají druhé dítě. Většina lidí si nevydělává tolik, aby mohla žena být jen tak doma a pokud muž chce, aby žena byla doma, musí zajistit solidní život pro ženu i děti. Nelze živořit pro nějaké ideály. Nesmí pak vyčítat, že je ludra líná, že se jí nechce do práce. A to někteří dělají. Někteří považují ženu, která chce jít do práce za kariéristku a chtějí, aby byla doma, když je však doma, zdá se jim do také blbé. Takže jak z toho ven? Důležité jsou první roky života dítěte a je na každé rodině, jestli pošle děti do školky nebo ne. Dítě 3leté ve školce neznamená, že má mizernou matku.
 
Přidělují soudy děti víc matkám? Ano. A to souvisí právě s tím, že máma patří k dětem. A když je máma mizerná, tak dítě dostává otec. Jde o to, kde bude dítěti líp, kde má větší zázemí. A je to v Česku jinak než třeba v Německu nebo Austrálii? Není. Všude mají přednost matky. Matka s dětmi je totiž starý model.
 
Znám otce, kteří brání dětem styku s matkou, kteří se hádají a používají dítě v manipulaci stejně jako ženy? Ano. Obě pohlaví si nemají co vyčítat.
 
No a další článek, který nechceme číst a co nechceme slyšet? Bylo mi z něho do pláče. Doufám, že si ho máma toho mimča nikdy nepřečte. Pan Cihlář měl zůstat u toho, že pozadí toho příběhu neznáme a vůbec nic nepsat.
 
Být rodičem v Česku není těžké. Je ale těžké být dobrým rodičem. A je ještě těžší být dobrým rodičem po rozvodu. A to je absolutně jiné téma.