Byla jsem na potratu, udělali mi vejškrab ...
Jana 24 let
Na potrat jsem šla v 19. Zrovna jsem začla vysokou a s přítelem jsme nebyli opatrní. Antikoncepce nebyla běžně dostupná a rodiče nechtěli, abych si zkazila život a nedodělala školu. S přítelem jsme se časem rozešli a když jsem školu dodělala, vdala jsem se, nikdy jsme ale neměli děti, po tom potratu už jsem děti mít nemohla...jo, lituji toho, ale rodiče měli pocit, že dělají to nej...
__________
Martina 49 let
Otěhotněla jsem náhodou. Už mám dospělé děti, 20 a 25 let, s manželem jsme sexuálně aktivní jen někdy. Dlouho jsem ani nešla k doktorovi, ale začala jsem mít problémy a najednou z toho bylo těhotenství. Vešla jsem se ještě do termínu 12. týdnů, nechtěla jsem další dítě, zvláště v mém věku. Jsme s manželem tak spokojení, žijeme si klidně, naše první dcera čeká dítě, budeme mít vnoučata, ale dítě miminko nechceme, v mojem věku prostě nepřipadá v úvahu. Ne, nelituji toho rozhodnutí. Jistě, myslím na to, občas, ne pořád, ale nelituji.
__________
Ludmila 39 let
Za našich mladých let prostě antikoncepce nebyla tak dostupná a když jsme začali sexuálně žít, ani jsme pořádně nevěděli, co a jak. Otěhotněla jsem hned poprvé. Bylo mi 20 a byla jsem pitomá, mladá holka. Šla jsem na potrat. Otec toho dítětě ani nevěděl, že jsem těhotná, protože z mého života zmizel rychleji než bys řek švec. Neměla jsem nikoho, rodiče dávno mrtví. Neměla jsem zájem být matkou. Tak jsem šla na gyndu a vyřešila to. Stalo se mi to ještě víckrát. Mám toho litovat? Ani ne, později jsem se vdala, měla děti, rozvedla se... Prostě život...
____________________________
Zdravotní sestry u kafíčka
- no tak teda, paní, třetí děcko rozhodně nechcu, tak jsem šla na vejškrab, zdejší doktor je fakt milej... - jo, mě se to taky stalo, už dvakrát, co vám budu povídat, copak mám mít tolik děcek? Šla jsem na potrat, ani jsem se o tom nebavila se svým starým... - holky, já jsem v tom, a fakt nějak nechcu další, už mám dost, tři kluci doma a další děcko a zase mateřská? fakt ne, taky si půjdu nechat to vzít...
_______________________________
Ilona 43 let
Na potrat jsem šla jednou. Manžel si to přál. Měli jsme už dvě děcka, 7 a 9 let, dva kluky. Pak jsem náhodou otěhotněla (měla jsem tělísko, ale..). On rozhodně nechtěl, tak jsem šla. Lituji toho? Děsně. Lehce bysme uživili další, o to nešlo, ale prostě jsem se nechala přesvědčit..jsem blbá, vím.
_______________________________________
Petra 38 let
Jo, jednou jsem šla na potrat. Nemohla jsem brát prášky, mám děsně vysokej tlak. Přítel nechtěl kondom, a tak jsem užívali přerušovanou metodu. No jo, otěhotněla jsem. Každej jsme bydleli v jiným městě, nějak jsme nebyli připravení na to být rodiče. Pak jsem měla testy a ty vypadaly nějak divně. No, řekla jsem si, kašlu na to. Tak jsem šla na potrat. Hned potom jsme se rozešli. Později jsem měla dítě s jiným klukem. Lituji potratu? Ne, proč, prostě kdo ví, jestli by to děcko bylo zdravý a vůbec, ten borec, co jsem s ním chodila, byl taky divnej. Asi by to bylo celkově na hovno. Takže jsem ráda, že jsem tehdy dítě neměla.
___________________
Simona 39 let
Potrat? Ano, zažila jsem. Bohužel osobně. Bylo mi 30. Už jsme spolu byli 12 let a měli 6letou holčičku a zoufale chtěli další dítě. Když jsem otěhotněla, měli jsme velkou radost. Genetický testy ale nevypadaly dobře. Krevní testy. Ale chtěli jsme tak moc dítě a doufali...Pak jsem měla test na plodovou vodu, plus ultrazvuk. Obojí jasně potvrdilo Downův syndrom. S manželem jsme se rozhodli, že ne. Šla jsem na potrat teda. V pátým měsíci. Bylo to děsný, doteď jsem z toho rozhozená. Ale vím, že bych nechtěla postižené dítě. Byla to hnusná zkušenost, lituji a nelituji. Trápí mne to, ale celkově jsem radši, že jsme to dítě neměli...
____________________________
Marta 27 let
Narazila jsem na chlapa, ze kterýho se vyklubal násilník. Mlátil mě za každou blbost. Bála jsem se. Byla jsem pořád doma. Když jsem otěhotněla, bil mne dál. Nechtěla jsem mít dítě, který bude v takovým vztahu. Našla jsem nějak sílu a odešla a šla na potrat. Nelituji. Občas na to myslím, ale ničeho nelituji. Dneska bych udělala to samé. Později jsem našla báječného muže, se kterým mám dvě nádherné děti. Naše děti. Měla jsem možnost začít znovu a tentokrát jinak.
_____________
Marie 50 let
Když jsem byla mladší, o hodně mladší :), měla jsem aférku s ženáčem. Byla jsem mladá a naivní. Věřila jsem, že se rozvede. Věřila jsem, že s ženou žije oddělený život. Jenže s rozvodem nespěchal. Rozhodla jsem se tomu pomoct. Otěhotněla jsem a hned mu to řekla. Jenže reagoval jinak, než jsem čekala. Seřval mě, že tohle jsme si nedomluvili a hned chtěl, ať si to nechám vzít...Ze začátku jsem si postavila hlavu, že ne a chtěla jsem to dítě mít, byla jsem rozhodnutá ho donutit k rozvodu a dokonce šla k němu domů...jenže když mi to všechno došlo, šla jsem raději na ten potrat. Samozřejmě hned potom jsme se rozešli a já se už vyhýbala ženáčům
. ___________________________
Karla 46 let
Když se moje teta dozvěděla, co se stalo, vzala si mě k sobě a zařídila mi, abych mohla jít na potrat. Můj otčím mě ve 14 letech znásilnil a pak mě pravidelně zneužíval, říkala jsem to mamce, ale ona neposlouchala, měla svůj svět. Když jsem otěhotněla, byla jsem z toho zmatená, ale věděla jsem, že se něco děje, že se stalo něco vážného, a tak jsem našla odvahu a šla za tetou. Myslím, že to bylo tehdy dobře. Mít dítě v 15 ještě na základní a za takových podmínek? Ne, fakt toho nelituju. Teta se o mě postarala a já šla studovat, vystudovala jsem na zdravotní sestru a pracuju shodou okolností na gyndě. Vidím občas ženské, které na potrat jdou. Tam si vzpomenu na svůj. Nelituju. Není to příjemná vzpomínka, ale jsem ráda, že jsem to dítě neměla. Ne, vlastní děti nemám. Nemůžu...
_____________________
Dobrá, pár příběhů, vše skutečné osoby, jen jsem změnila jména a pár věcí. Chtěla jsem jen ukázat, že důvody pro potrat můžou být různé a neměli bychom všechny házet do jednoho pytle, někdy jsou důvody nedůvody a vymyšlené, šlo by krásně, aby dotyčná dítě měla, jindy se jedná o vážné důvody. Některé ženy chodí na potrat jako by se nic nedělo, jiné trpí, jiné litují pořád a nejsou už schopny se s tím smířit, jiné nelitují, protože věří, že jednaly podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Odsuzovat a posuzovat ostatní je lehké, ale vžít se do jejich situace už méně. Kdo ví, jak bychom jednali v situaci výše zmíněné nebo jiné.
Milada Součková
Žádní učitelé a žádné domácí úkoly: hlavně nestresovat dětičky!
Svobodné školy, žádní učitelé, žádné domácí úkoly, hodně práv a málo povinností, hodně hraní si a žádné školní osnovy, hodně řečí o svobodě a demokracii a hipísovský míreček.. . poslali byste dítě do takové školy? Já ne a většina lidí také ne.
Milada Součková
Střídáš, střídám, střídáme: ano nebo ne?
O střídavé péči se teď hodně píše, mluví a lže. Překrucuje. Paní Valíková nedávno vydala článek, nad kterým se musí každý rozumný rodič zamyslet a ptát se, Šalamoun nebo střídavka?
Milada Součková
Chcete si vydělat? Staňte se pěstounem!
Tak to už dávno chodí v cizině a naše krásná země k tomu pomalu směřuje. Pěstounů je málo a nároky se budou snižovat. Vezmete si nějaký děcko, dostanete zaplaceno a nemusíte se žinýrovat. Aneb dětský domov nemusí být nutně největší zlo...
Milada Součková
Když vaří žencká aneb jak se vařej knedlíci
Knedle, knedlíky, knedlíci...to přece zvládne každej trouba, ale je to fakt pravda? Když knedlíky, tak pořádně. Pojďme si teda uvařit pořádný knedlík. Vydejte se se mnou do mojí kuchyně na kus knedle.
Milada Součková
Letní striptýz na blogu Idnes
V létě to začalo, v létě se vše zhoršilo, v létě asi vše skončilo...Minulé léto začala blogovat. Připadala si osamělá, bylo jí smutno, chtěla trošku lidského tepla. Manžel byl chladný. Blogoval i on, oba se chtěli vypsat z toho, jak jim je, místo mluvení spolu psali cizím. S manželem to už nějakou dobu neklapalo, nic nešlo podle jejich plánů. Nečekaně zůstali v cizině déle než měli, nečekaně se jejich láska změnila v mám tě plný zuby. Bylo jí mizerně, otevřela srdce neznámým lidem a našla nové známé, ale ti jí pomoci nemohli, aspoň ne tak, jak by to skutečně potřebovala. Bylo to dlouhé, teplé léto, ale ji slunce nehřálo.
Milada Součková
Na Idnes se práská, maže, bonzuje, nespravedlivě maže, ověřuje, fuj
Zhruba před dvěma měsíci jsem napsala pár slov k nově připravovaným pravidlům ohledně diskutování s reálnými jmény. Teď jsou nová pravidla v praxi a blogeři mají možnosti moderovat diskuze pod svými články, můžou mazat. Pozor, komentáře smazané blogerem se nepočítají jako prohřešky čili komentáře smazané redakcí. Opět nabízím pár názorů na to, jak to různí lidé různě vnímají. Jak to vnímám já, se dozvíte též.
Milada Součková
Byla jsem nevěrná, zaslouží si nevěru..má mladou babu a zahejbá mu
Zahejbá, paroháč, pátý kolo u vozu věděl jako poslední, že se mu ta jeho ku.ví...Nevěra je věrná lidem, je tak snadné si začít aférku, nechat se unést a začít si. Být nevěrná je tak snadné, spousta lidí podvádí, spousta lidí je podvedena. Někdy si říkáte, že si dotyčný-dotyčná o nevěru říkají, ale zaslouží si někdo nevěru? Koledoval si někdo o to? Následující příběhy se jsou jen pár střípků z mozaiky, která je v životě nás všech. Copak se najde mezi námi někdo, kdo zná jen věrné lidi? :)
Milada Součková
Pár názorů do pranice - neanonymní štvanice
Já vím, já vím. Na toto téma napsalo článek už hodně lidí. Hodně lidí si ohřálo polívčičku. Ale já taky potřebuji jíst, tak si ohřeju též, ju? Sestavila jsem svůj vlastní průzkum a dávám "do frcu" pár názorů na nově připravované změny. Uvítám vaše názory a vaše přezdívky.
Milada Součková
Nasekal mi na zadek, já tam měla padesát odstínů šedé a orgasmus
Prachy, sex, miliardář, chudá panna a sado maso. Padesát odstínů šedé vychází v češtině. Nejsem literární kritik, ale jsem vášnivá čtenářka. Před pár měsíci se mi do rukou dostala tato kniha. Působí všelijak, jen ne eroticky. Na přečtení v originále nemusíte vládnout anglickým jazykem dobře, autorka má totiž omezenou slovní zásobu, i když je Angličanka. Angličanka s omezenou slovní zásobou a ještě omezenější fantazií. Jakési Stmívání sadomaso.... dotazy v Bravu a Večery pod lampou.
Milada Součková
Antikoška za totáče
V mém minulém článku a na něm navazující diskuzi se dostalo na téma Antikoncepce. V příběhu jedné z žen zaznělo, že za totality nebyla antikoncepce až tak dostupná. Někteří ten pocit nemají. Jak se vlastně věci měly? Zobaly dámy pilulky jako dnes?
Milada Součková
Ožení se, až když...? Ne, svatbu né
Už jsme spolu pět let. Potkali jsme se zcela náhodou, v době, kdy jsem lásku rozhodně nehledala. On lásku nehledal, hledal něco jiného - práci. A tak jsme se střetli, chodili spolu a před dvěma lety udělali rozhodnutí, že bychom začali spolu bydlet. A tak spolu bydlíme... vše nám jde, máme dobrý vztah, máme se rádi, oba jsme už pevně na vlastních nohou, máme něco našetřeno, je nám fajn, nasmějeme se spolu, umíme si povídat a na ulici se stále držíme za ruce a v posteli je to taky fajn...jenže někam by se to možná mělo posunout. A tak jsem se zeptala. „Možná bysme měli uvažovat o svatbě.“ On tak stojí v koupelně a zírá na mne jako bych mu oznámila, že jsem spala s jeho nejlepším kamarádem a budu mít mimino, které si rozhodně chci nechat a on by se měl vystěhovat z bytu...
Milada Součková
Pan Cihlář: žena, která ničí děti
Reakce na diskusi pod článkem minulým. Mnoho reakcí, mnoho názorů. V minulém blogu jsem uvedla, že malé dítě patří k mámě. Jsem tedy žena, která ničí děti. To dává smysl. Nebo ne?
Milada Součková
Spokojená máma a nespokojený pan Cihlář?
V nedávné době se objevily na stránkách blogu Idnes různé články o spokojenosti dětí, matek a potřebě mámy jako takové. Jeden o rovnici spokojená máma a spokojeném dítěti, druhý o nerovnici. První hovoří jasně. Když je máma spokojená, je spokojené i dítě. Tedy zdálo by se to jednoduché, ale je to jednoduché?
Milada Součková
Měla jsem krásné komunistické dětství
Bylo to fajn. Sice když se dívám zpět, říkám si, jak jsme vlastně mohli přežít? Byl komunismus, naši rodiče věčně v práci, starali jsme se o sebe často sami, flákali jsme se venku bez dozoru, sami jsme chodili do školy, někdo sám jezdil autobusem do školy x kilometrů, domů jsme chodili sami, nikdo nás nehlídal. Rodiče byli v práci. A my nevnímali nějaký komunismus.
Milada Součková
Táto, pořádně ho zmlať, pět let už mu dávno bylo! ☝
Otec mě mlátil pořád. Přinesl jsem domů trojku z matyky, sundal řemen a bylo to. Hráli jsme s klukama fotbal a rozmlátili sousedům okno, prásk, řemen, prásk. Matka přihlížela, ale nikdy me nebila. Vždy jen řekla, počkej, až přijde táta domů, ten ti to vyjasní!
Milada Součková
Bude růže pod jiným jménem vonět pořád všem stejně? Kryšpíne?✿
V posledních letech se začaly dětem dávat různá cizí a netradiční jména. Jasně, chápu, nechcete, aby dítě chodilo do třídy s dalšími pěti Martiny, ale neříká se všeho s mírou? Nás doma učili, že jméno by mělo něco znamenat a že je třeba dobrá kombinace krátké jméno dlouhé příjmení a naopak. Čili Eva Kratochvílová nebo Miroslava Krátká. Zatímco někteří rodiče se vrhli na jména anglická (Kevin, Jessica, Emily), jiní sahají do soudku starého dobrého českého. Co je horší, je to vůbec horší a bude růže pod jiným jménem vonět stejně? Růže, dokážete si ji představit pod jiným jménem? Co kdyby se jmenovala pelyněk? Bude pořád tak voňavá?✿
Milada Součková
Porod doma není žádná řezničina! ☼
Pro porod doma jsem se rozhodla hned jak jsem viděla v novinách rozhovor s jednou paní, která doma rodila. Z rozhovoru byla cítit taková pohoda a porodní asistentka jí pomohla se vším a ona byla tak spokojená, že jsem si říkala, že to taky udělám. Od holek jsem slyšela strašný historky o porodnicích a rozhodně jsem nechtěla jít k ňákýmu řezníkovi, kterej na mě bude řvát nebo nebude mít čas. Taky jsem nechtěla bejt napíchaná, abych neměla děcko na světě dřív než je připravený. A vůbec jsem nechtěla aby do mě řezali a zacházeli se mnou jako s nějakým dobytkem. A pak taky holky říkaly, jaká je to rasovina to kojení a zdravotní sestry jsou hrozný čůzy, takže nepomůžou a musí se vstávat podle řádu nemocnice a vůbec.
Milada Součková
První článek, tedy druhý, ale ... něco úvodem
Vím, že blogerů je zde plno, ale snad vás zaujme blog právě můj. Můj první pokus už vyšel tady http://pokus.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=242704&bk=96943. Baví mě psát a číst. Někdy mě baví víc psát, někdy číst. Taky mě baví pozorovat to hemžení v našem světě, vztahy mezi mužem a ženou. O nich bych chtěla psát. Částečně z mého života, částečně z mých zkušeností a sem tam nějakou povídku.
Milada Součková
Budu mít dítě. Cože, co? Jak se to stalo?
Jana nevěřila vlastním očím. Nebo spíš vlastním uším. Už pár dní chodil jako tělo bez duše, ale déle už nemohla čekat. Musela mu to říct. - Honzo, já jsem těhotná. Už tři měsíce. - Bože, co? Co? Jak se to stalo?