Střídáš, střídám, střídáme: ano nebo ne?

O střídavé péči se teď hodně píše, mluví a lže. Překrucuje. Paní Valíková nedávno vydala článek, nad kterým se musí každý rozumný rodič zamyslet a ptát se, Šalamoun nebo střídavka?

Dítě a dva domovy

Střídavkáři mluví o tom, že je to jeden domov, dva milující rodiče a jeden domov. Dítě prý nependluje sem a tam, ale je doma v obou domovech. Realita je ale jiná.

Malé děti

Do tří let by se vůbec nemělo mluvit o střídavé péči. V Česku bývá zvykem, že matka je s dítětem doma, tráví s ním víc času a poskytuje mu víc péče než otec. Tím neříkám, že otec nehraje žádnou roli a není potřebný, tím jenom říkám, že existuje prvotní osoba, která hraje u dítěte větší roli a u té by mělo být v případě rozchodu. Někdy ta osoba je matka, někdy otec. Někdy bohužel chůva. U malých dětí je až kruté, aby byly odtrženy byť jen na týden od prvotní osoby, malé děti potřebují stálou péči a stálý režim, ne změny každý týden. Pro malé děti je hrozně důležitá stabilita. A stabilita není, když se dítě přesouvá jako horký brambor z jedné ruky do druhé. 

Pubertální výrostci

Dítě v pubertě je již schopno si říct, kde chce žít. S otcem nebo s matkou. Jistě, lze manipulovat, ale to lze vždy, i u střídavé péče.

Teorie Dítě tráví stejnou dobu s matkou i otcem, dítě nepřichází o nic, chodí do stejné školy, má stejné kamarády, vidí pečující a milující rodiče a oba rodiče mu dávají lásku, péči a zajímají se o jeho školní výsledky, o jeho zdraví, jsou schopni s ním trávit čas stejně a mohou se věnovat koníčkům. Neztrácí rodiče, pořád je má, vlastně se nic nezměnilo, jen rodiče žijí odděleně.

Praxe

V lepším případě rodiče bydlí blízko sebe a dítě nemusí bojovat s tím, že přijde o kamarády a může chodit do jedné školy. V horším případě žijí rodiče odděleně a dítě musí pendlovat do větší vzdálenosti a není schopno u jednoho z rodičů po škole trávit čas s kamarády. Extrémní případ - dítě musí střídat domov i školu. Tak i tak, realita je taková, že hodně často střídající se rodiče nemají čas se věnovat dítěti stejně. Matka si najde nového přítele. Otec si najde přítelkyni. Matka si pořídí mimíska. Otec předá péči o potomka nové paní nebo chůvě. Otec si pořídí další děti nebo si je přižení. K čemu je pak střídavá péče, když rodiče mají novou rodinu, ve které nejsou ony středem pozornosti, ale jsou jenom návštěvníci v jednom a pak druhém domově jakýchsi nových rodin? K čemu je otci střídavá péče, když děti stejně nevidí, když se o jeho dítě-děti stará nová přítelkyně nebo chůva a on je vidí večer na pár minut? Jak se cítí dítě, když musí zvládat Otcovy děti otcova manželka, matčin přítel a jejich mimino?  Hodně dětí si pak připadá nechtěně. Citlivé dítě tohle nemusí zvládat psychicky vůbec dobře.

Jak má dítě zvládat rozhádané rodiče, kteří si veřejně vyřizují účty a nemluví o druhém partnerovi dobře? Má poznat, co je lež a co je pravda, když je dítě snadno ovlivnitelné? A jaké jizvy pak mají na duši, když si rodiče navzájem říkají Ta kráva, ta kurva, ten kurevník, ten šmejd? To si vyřiď s tatínkem. Zeptej se matky, proč tady jsme... kolik z rodičů po rozvodu je schopno slušnosti, ohleduplnosti, tolerance? Kolik z nich se dokáže vžít do křehké duše dětské?

Kolik otců bojuje za střídavou péči, jen aby  měli menší výživné a aby dělali naschvály bývalé ženě? Přizpůsobit si život střídavé péči není lehké ani v ideální situaci, kdy oba rodiče nejsou rozhádaní a jsou přátelé. V ostatních případech je to ideální manipulace a ztěžování života. Pomsta je důležitější než děti a děti to odnesou vždycky. Kdo tvrdí, že střídavá péče je pro děti ideální, nemyslí na pro a proti.

Škola

Dítě potřebuje pevný režim a dozor nad úkoly. Je těžké mít stejný režim ve dvou domovech. Rodiče se málokdy úplně přesně shodnou na stylu výchovy, mnozí nechávají dítě chodit spát později než druhý rodič, nedělají úkoly, nekontrolují, je snadné pro děti začít mít horší výsledky ve škole, protože nemají pevný řád a režim.

Zdraví

Máš chřipku, ale musíš k tatínkovi, je to totiž jeho týden... Máš handicap, matka je doma, tatínek pracuje, ale musíš být i u něho, neboj, jeho chůva se o tebe postará...že nemá chůvu a budeš samo? Střídavá péče je přece to nejlepší, říkali to v televizi...

Závěr

Chca, nechca, musím souhlasit s paní Valíkovou, i když mne mrzí, že neotevírá diskuze z důvodů "nedostatku času". Má pravdu. Šalamoun měl pravdu. Spoustu otců si uvědomuje, že dítě potřebuje jeden domov, jeden pelíšek, kde je každý den, kde se může schoulit k oblíbené hračce, kde má někoho, kdo ho má rád a kdo je s ním pořád. Jaký signál vysíláme dětem, když říkáme, rozvod je v pořádku, milujeme tě, není to tvoje vina, ale nedokážeme být spolu jako rodina, budeme se střídat...? Pokud se tak máme rádi, jsme přátelé, záleží nám na tobě, proč to teda vzdáváme a chceme žít ne jako rodina? Vzdát se je přece lehké.

Střídavá péče je jenom moderní vlna, před kterou každý rozumný rodič uhne. Domluvit se na slušné střídavé péči dokáže jen miniaturní zlomek rodičů a ti to dělají proto, že mají pocit, že dítě tím nic neztrácí, právě naopak. Možná to někdy může být pravda..možná. Ovšem nařizovat střídavou péči soudně by se nemělo. Když se nedomluvili předtím, nedomluví se ani u nuceného střídání se. Násilí plodí násilí, traumata plodí další traumata, jizvy na duši se nehojí. Můžou střídavkáří úspěšně dokázat, že střídavá péči neškodí? To můžeme posoudit až u generace děti, které tím projdou a uvidíme, jak budou zvládat život, vztahy, rodinu. Zatím takovou generaci nemáme k dispozici.

P.S.

Pan Hodina píše o tzv. kalifornském modelu, kde prý "inspirující je kalifornský model: rodič, který se odstěhuje do větší vzdálenosti od dosavadního společného bydliště a komplikuje tím dítěti situaci, ztrácí péči."

Jak slušně říct, že ...? Žádný kalifornský model neexistuje. Záleží na tom, jakou mají rodiče po rozvodu-rozchodu péči o děti určenou soudně a záleží na tom sakra hodně. Kdo umí trošku anglicky, najde si lehce, že když nemají rodiče společnou nebo střídavou péči, je možné se odstěhovat a nepřijít o rodičovská práva. Kalifornie se neliší zase tak moc od jiných států. Soudy nerady dělí rodinu, ale přesto povolují stěhování se a v praxi to není tak, že rodič, který se odstěhuje, ztrácí automaticky péči. Pokud má jeden z rodičů výhradní péči, může se odstěhovat a nemusí o tom ani informovat soud. Jakmile se odstěhuje do jiného státu, mění se situace a místní soud v Kalifornii nemusí dělat nic, záleží na druhém partnerovi, na uspořádání péče o děti, na reakci partnera. Není to košer, ale děje se to. Rodičovská práva se neodebírají jen tak.

Někteří předem informují o stěhování se nejen soud, ale i partnera, u soudu uvedou důvody proč, co a jak a soud zváží situaci. To se správně dělat má. U společné péče je to podobné, s tím, že oba partneři mají rodičovská práva a rozhodují o dítěti, ale společná neznamená střídavá, tudíž i u společné je možné si vybojovat si odstěhování se, pokud soud uzná za vhodné jiné uspořádání návštěv. Soudci všeobecně neradi vidí rodiče, kteří se stěhují jinam, do jiného města, do jiného státu, ale přesto se to děje a není to tak, jak líčí pan Hodina. A stěhování někdy není špatný  nápad. Liší se to případ od případu, soud posuzuje individuálně a dokonce bere v potaz názor dětí. Tato problematika vydá na samostatný článek, ale myslím, že takto stručně to stačí. I když...