Porod doma není žádná řezničina! ☼

Pro porod doma jsem se rozhodla hned jak jsem viděla v novinách rozhovor s jednou paní, která doma rodila. Z rozhovoru byla cítit taková pohoda a porodní asistentka jí pomohla se vším a ona byla tak spokojená, že jsem si říkala, že to taky udělám. Od holek jsem slyšela strašný historky o porodnicích a rozhodně jsem nechtěla jít k ňákýmu řezníkovi, kterej na mě bude řvát nebo nebude mít čas. Taky jsem nechtěla bejt napíchaná, abych neměla děcko na světě dřív než je připravený. A vůbec jsem nechtěla aby do mě řezali a zacházeli se mnou jako s nějakým dobytkem. A pak taky holky říkaly, jaká je to rasovina to kojení a zdravotní sestry jsou hrozný čůzy, takže nepomůžou a musí se vstávat podle řádu nemocnice a vůbec.

Takže jsem uklidili obývák a manžel tam se mnou celou dobu byl a držel mě za ruku a hladil mě a pusinkoval a porodní asistentka tam byla a byla hrozně klidná, věnovala se mi, držela mě za ruku, hladila mě a už předem věděla, že budu přenášet a to vůbec můj doktor nepoznal! Takže jsme věděli, že děcko přijde na svět až po dva týdny později než mi dali termín porodu. Sice jsem chodila na vyšetření k doktorovi, ale nikdy mi nic nevysvětlil a nikdo se mě na nic neptal a normálně mi vnucoval císařský řez, že prej to dítě je moc velký. Jenže já ho nechtěla.

To je moje právo, rodit, kde chci já a já chtěla rodit doma. A moje porodní asistentka byla moc hodná a milá a starala se o mě jezdila mi po břichu monitorem. Normálně mi praskla voda a čekali jsme na stahy. Neměla jsem žádnej strach, nic mě nebolelo, dítě přišlo až když bylo připravený. Celej den u mě seděla a my jsme pak lehce vytlačili kluka a jako buka a hned jsme ho dali na prsa a vůbec to bylo takový romantický. Žádný studený sterilní prostředí. Příště už rodit budu jenom doma. Je to pohodlnější, nemusím se nikde registrovat v porodce, nemusím být dlouho někde v cizím prostředí, můžu bejt rovnou doma na svý posteli s mojím mazlíčkem, hezky nám tam voněly vonný svíčky a byla to pohoda.

A nemusím být na pokoji s nikým, takto jsem mohla mít u sebe jenom manžela, který tam samozřejmě celou dobu byl a asistoval mi a vůbec nemusil nikde nic připlácet. Prostě pohodka. V nemocnici to jsou jenom samý drogy, stříkačky, hadičky a ohřívadla a cizí lidi, který vám vosahávaj miminko a takhle to bylo doma, jenom já jsem byla s miminkem a jenom já ho držela a žádný odnášení miminka. A víte, kolik je v nemocnici bacilů a kolik dětí se tam nějak poškodí při porodu? Ne. Jedině doma. Když rodit, tak přirozeně. A přirozeně znamená doma.

_________________________________________________________________________

Rodila jsem v porodnici. Musela jsem se zaregistrovat. Že já husa tam lezla. Děsně studený, neosobní, když jsem přijela, ztratila jsem normálně kontrakce a pořád ke mě chodily nějací cizí lidé a sahali na mě. Trvalo to dlouho a tak mí píchli oxytocin.  Chtěla jsem rodit na bobku nebo ve stoje a nejak želva na zádech, ale nikdo mě neposlouchal.

Celý to bylo děsně dlouhý a bylo to utrpení. Bolelo to. Doktor nebyl příjemný a pak někam zmizel a rodila jenom porodní asistentka. Pak mi dítě vzali a dali ho ohřát a já ho viděla až mnohem později. Celejch pět dní jsem musela bejt na pokoji s nějakejma uřvanejma ženskejma. Už nikdy víc. Vůbec se mě na nic neptali, dítě vyndali hrozně rychle, přitom to moc nešlo a nařízli me a doteď mě ta jizva bolí. Prostě řezničina. V zahraničí je všechno jinak, proč jenom u nás jsou takový hovada? Byla jsem ráda, když jsem konečně vypadla z porodnice a byla doma. Ani jsem nemohla kojit, protože z těch všech šoků se mi nespustilo mlíko. Je to jejich vina!

_____________________________________________________________________________

Rodila jsem v porodnici, kterou jsem si sice nevybrala, ale protože porod přišel trošku dřív než byl plánován, nebylo mi doporučeno cestovat 60 km mimo naše město. Sestřičky mě uklidňovaly, že to dobře dopadne, ať se nebojím. Trvalo to dost dlouho, než jsem se pořádně otevřela, doktor se mě ptal, jestli to chci urychlit, ale já jsem se rozhodla, že počkám. Sice jsem myslela, že budu rodit do vody, ale nakonec z toho sešlo, ale doktor byl moc milý. Když jsem tlačila, moc to nešlo. Snažila jsem se, ale byla jsem tak vyčerpaná. Zeptal se mě teda, jestli nechci trošku naříznout.

Souhlasila jsem hned. Miminko přišlo brzy poté. Dala jsem si ho na prs, chvíli žužlalo a pak ho vzala sestřička, umyli ho, ohřáli, zabalili a po čase mi ho dali zpátky, začala jsem kojit a nějak jsem se rozkojila, než jsem odcházela, měla jsem dost mléka na to, abych se podělila i s ostatníma. Paní na pokoji byly srandovní, měly různý historky, hlavně děsivý, ale i dobrý, vše možný o porodech. Aspoň ten čas ubíhal, zdálo se mi, že jsem v porodnici děsně dlouho. Malej byl spokojenej a manžel, kterej u porodu se mnou byl, i když na chvilku odešel - trošku nám vyměkl během hlavního představení - byl celej fuč z toho, jak malej přišel na svět.  Brzy jsem se zahojila, díky kojení jsem na 6 týdenní prohlídce byla zpět ve formě a všichni jsme byli v pohodě. Sice děsně unavení, ale šťastní. Doma bych nerodila ani omylem. Jasně, kdyby to byl překotnej porod, tak člověk na výběr nemá, ale přece jenom, nejsme v době našich bábinek, kdy děti a ženy umíraly běžně při porodu a kdy se rodilo jen tak. Nejsme už stejný lidi. Jasně i v porodnici se může něco stát. Jenže aspoň je tam člověk u zdroje.

Taky bych se bála být daleko od nemocnice, i kdyby to bylo jenom pár minut sanitkou, stejně. Když se něco podělá, tak každá minuta je drahá. Jde o čas. Rodit jen s porodní bábou je pitomost. Nemá vybavení, nemůže udělat císaře, nemůže pořádně nic monitorovat, i u supr zdravý ženský je riziko, že se něco na poslední chvíli zvrtne. Na takovejch věcech jako urychlení porodu nebo naříznutí nebo mít soukromý pokoj, to se dá dneska domluvit. Dneska jsou všude možně informace, kdyby si ty domarodky našly víc informací a nevěřily pofidérních filmům ze zahraničí o porodech doma, tak by čuměly. Riskovat jenom proto, že nechci být v nemocnici, je blbost. Dnešní žneský nemají tu kondičku, výdrž jako dřív, kolikrát nemaj správnou životosprávu, jsou nadopovaný hormonama, ale trošku oxytocinu jim hrozně vadí. Prostě babizny vymešlej, nevěděj už roupama coby a pak si připadaj zajímavý, když vykládaj jak rodily doma. U těch, kde se porod doma podělá, u těch se ale žádnejch oslavnejch příběhů nedočkáte.