Chcete si vydělat? Staňte se pěstounem!

Tak to už dávno chodí v cizině a naše krásná země k tomu pomalu směřuje. Pěstounů je málo a nároky se budou snižovat. Vezmete si nějaký děcko, dostanete zaplaceno a nemusíte se žinýrovat. Aneb dětský domov nemusí být nutně největší zlo...

Profesionálních pěstounů je zoufale málo a je jich potřeba víc. Jenže ne v celé zemi, v některých krajích je víc opuštěných nebo potřebných dětí. Bude se tedy verbovat mezi nezaměstnanými, sníží se nároky na pěstouny? Bude se opravdu verbovat mezi nezaměstnanými?

V dětském domově vyrůstají děti, které jsou nechtěné, které nejsou v rodině, mají vychovatelky místo rodičů a jsou pořád v jednom domově, mají spoustu dětí okolo sebe. V dětském domově dochází k šikaně, vychovatelky to berou jenom jako práci, děti nepoznají lidský cit. Jenom málokdy je někdo adoptuje, ostatně většina rodičů chce miminka a ne starší děti a navíc většina dětí je "romského" původu, ty nikdo nechce. Vychovatelky jsou většinou apatické, brutální, trestají krutě děti, na kterým jim nezáleží. Sexuální nebo fyzické zneužívání se nevylučuje. Je zázrak, že ze spousty z takových dětí, které projdou tímto systémem, vyrostou relativně normální lidi s rodinou.

U pěstounů se dětem dostane lásky a péče, o jaké se jim v DD ani nesnilo. Pěstouni si berou děti z lásky, chtějí jim poskytnout přestupní stanici, než budou vráceny do náruče rodičů, kteří se o ně nemohou momentálně starat, nebo budou adoptovány. Pěstouni jim zajistí krásný domov a zajistí jim, aby se naučily příjímat lásku, dávat lásku a věřit v dobré dětství.

V dětském domově jsou vychovatelky-pracovnice, kterým na dětech záleží. Vybraly si tuto práci, protože mají děti rády, chtěly něco změnit ve společnosti, chtěly být onen příslovný rozdíl, který děti změní. Tyto vychovatelky dávají dětem péči a učí je citům. Nejsou jenom v práci. Dělají maximum. Děti na ně vzpomínají s láskou ještě x let po té, co opustily děcák.

Pěstouni si berou děti pro peníze. Starší dítě může posloužit coby otloukánek, udělá extra domácí práci a pěstoun dostane zaplaceno. Je to samozřejmě práce, není to adopce, je to dočasné, tak proč si to neužít. Sexuální a fyzické zneužívání může být běžná věc.

Profesionálních pěstounů je zoufale málo a je jich potřeba víc. Jenže ne v celé zemi, v některých krajích je víc opuštěných nebo potřebných dětí. Bude se tedy verbovat mezi nezaměstnanými, sníží se nároky na pěstouny? Tím, že se bude verbovat mezi nezaměstnanými, se dává jasně najevo, že pěstounství je opravdu práce. A lidé mají občas ve zvyku práci flákat. Krev není voda a voda není krev.

Nic není černobílé.

O škodách, které napáchaly svobodné staré pěstounky, které si pěstounstvím léčí mnohé komplexy, by se daly psát romány. Je zázrak, že ze spousty z takových dětí, které projdou tímto systémem, vyrostou relativně normální lidi s rodinou.

U miminek, které se ocitnou u pěstounů si řeknete, že je to krásné, že se o ně někdo stará, kdo je připraví na adopci...skutečně? U starších dětí si uvědomujete víc, že není dobré, aby putovaly často z rodiny do rodiny. Není nakonec lepší, aby byly ve stejném DD na jednom místě, které znají?

            Matka narkomanka, která se o děti nemůže starat - její děti se dostanou do pěstounské péče. I v ideální situaci, kdy to pěstouni dělají z lásky a ne pro peníze - je to dobrá věc? Dítě pozná milující lidi a pak je vráceno matce, která byla na odvykací kůře. Jenže idylka dlouho netrvá a matka je zase na drogách. Dítě putuje jinam, do jiné pěstounské rodiny. Starší dítě se bouří. Jistě, pěstouni jsou hodní lidé, kteří to dělají z lásky... jenže život není ideální pohádka a motivy pěstounů se liší. Proč musí děti putovat sem a tam? Druhá šance pro neschopné rodiče by měla být opravdu vážena opatrně.

    Rodiče matka nezaměstnaná, otec alkoholik, týrající otec. Děti putují do pěstounské péče. Matka se rozvede, ale nemůže se starat o děti, je na léčení, protože se zhroutila. Matka dostane po "vyléčení" děti znovu. Otec nemá šanci. Matka se hroutí znovu, nezvládá běžný život, zanedbává děti. Děti se opět ocitají v sociální péči. Kam s nimi? Znovu k novým pěstounům? Znovu si zvykat na jiné prostředí? 

Dětský domov - adopce. Dětský domov - pěstoun - domov - pěstoun - domov. Dětský domov - pěstoun - adopce. Dětský domov - pěstoun - domov - pěstoun - adopce.

Neměla by se vláda zajímat o to, aby těch "přestupních" stanic pro děti bylo co nejméně? Vše komunistické se ruší, ale ne vše komunistické je nutně špatné.

Důvěřuj, ale prověřuj, ač z komunistické éry, je to stále aktuální.

Dětské domovy musí být zrušeny, nařizují tamtamy EU. Dětské domovy nemají existovat. Nic není černobílé a než vláda vydá na rychlo nemastné, neslané zákony o pěstounství a sníží nároky na pěstouny, měla by se zamyslet nad systémem adopcí, zlepšit proces adopcí. Opravdu chce nabízet péči o děti coby další džob na pracáku? Jakou motivaci asi bude mít nezaměstnaný?

Pěstouni by měli být manželé, ne svobodné, rozvedené, neurotické paničky trpící falešnou březostí, které si pořizují děti místo psů a koček. Když dáváte děti napospas svobodným ženským, dali byste děti svobodným mužům? Homosexuálům? Lesbičkám? Pěstouni by neměli nikdy být motivováni penězi a měli by si uvědomovat pro a proti. Pěstounů by mělo být málo, adoptivních rodičů hodně. Vláda by si měla zjistit, jak to v cizině dopadá s pěstounskými dětmi, než bude slepě poslouchat EU...

Nic není černobílé...