Pane Hodino, porad tu mluvite o zachovani vazby na oba rodice, ale ta jde zachovat i pri vylucne peci a pri trose dobre vule obou rodicu. Osobne jsem proti plosnemu narizovani stridave pece, ne kvuli tomu ze si myslim ze bych mela v pripade rozvodu na dceru jakesi vetsi pravo, chtela se nekomu mstit a podobne, ale proste proto ze si myslim ze malym detem stridani prostredi proste nesvedci. Neco jineho je bydlet u jednoho s rodicu, mit tam svoje zazemi a s druhym rodicem travit urcity cas a vzdy se vracet do sveho a neco jineho je pendlovat meze "dvema svety". Kdysi kdyz jsem o stridavce poprve cetla tak jsem nadsene prohlasila - no parada, jen at se tatinkove taky hezky tyden staraji a nemysli si ze si to (v lepsim pripade) odbydou alimenty.  Ale cim vic se nad ni zamyslim (navic ted kdyz mam vlastni dite) dochazim k nazoru ze to bude svedcit malokteremu diteti a tem uplne malym uz vubec ne. Kdyby nahodou doslo k tomu, ze se budeme jednou rozvadet a manzel bude chti stridavku (doufam ze se nestane ani jedno z toho, zvlastne u stridavky je to k jeho nazoru ktery se shoduje s mym znacne nepravdepodobne)  tak bych snad radeji nechala dceru natrvalo u neho nez ji vystavovat stridavkovemu martyriu. Me by to samozrejme bolelo nebyt s ni co nejvic, ale bylo by to v jejim zajmu, byla by usetrena veskere te nestability. A o matku by tim neprisla, jeji matka budu vzdycky, stejne tak jeji otec bude porad jeji otec bez ohledu na to kde by treba prespavala. Stridavka v nekterych pripadech ano (treba u vetsich deti, ktere ji samy vylozene chteji) ale narizovat ji jaksi povinne, kdyz se rodice nejsou schopni dohodnout jak doporucujete vy -tam jsem rozhodne proti.

Hanko, mám zkušenost s dětmi většími a ani jedno nemělo pocit, že by mu vadilo to samotné střídání. Co  vadit začalo, byla odlišná prostředí.Oba shodně popírají jakýkoliv pocit, že se neorientují v prostředí, je ale pravda, že od sebe bydlíme opravdu kousek. Neřeší to ani jejich kamarádi. Nějak si rozdělili domácnosti - někteří chodí k dětem když jsou u mámy, jiní když jsou u táty. A někteří se střídají taky. 

x

Opravdu ale mohu tuto zkušenost napsat jen za děti větší, obě jsou hodně praktické, starší kluk je introvertní a ani jemu to nevadilo, Extrovertní holčička má prostě dvě bydliště. Odlišnost prostředí postupně způsobila, že starší z dětí se přesunulo k nám (otci), přiznávám, že jsem teď za střídání, z něhož mi šla hlava kolem, vděčná. Kdyby nám vpadl do života "bez přípravy", asi bych teď nevěděla čí jsem. Prostě se to nedá posuzovat globálně. Každému sedí něco jiného.

Ale o tom to prave je, neda se to posuzovat globalne. Ovsem militantni stridavkari by tu stridavku narizovali pokazde, kdy se nejsou rodice schopni domluvit u koho dite bude a chteji ho mit oba. Bez toho aniz by se zajimali, jestli to opravdu bude tomu konkretnimu diteti vyhovovat (podle nich musi protoze tim prece "neprijde o tatinka"). Nedavno jsem narazila na reakci jednoho takovo stridavkare. Na namitky,  ze pro nektere deti muze byt stridavka nevhodna a ze se ji maminky mnohdy nebrani ze sveho sobeckeho zajmu, ale chrani zajem ditete tento pan odepsal ve smyslu: "No je pravda ze pro mnohe deti to opravdu zase tak dobre neni. Ale otec je taky rodic a ma na dite pravo. A kdyz to bude 50 na 50 tak to bude spravedlive. Vsak ty deti si po case zvyknou". Spravedlive pro koho? Pro ty rodice - ze ani jeden z nich neprohraje. Jako by dite byla nejaka loterie.